Společenská výzva týkající se udržitelného rozvoje  se v současné době již specificky týká každého:  ve škole se tedy týká jak žáků, tak i učitelů, protože mnohé problémy, které s touto výzvou souvisejí, jsou již okolo nás, stávají se naléhavou součástí běžného života, každodenních informací atd.

V rámci projektu EV spojeného s formální přípravou nastupující generace pro život tato společenská výzva  znamená promyšleně zajišťovat předpoklady pro chápání významu a způsobů řešení udržitelného rozvoje (souvislostí mezi jeho pilířem environmentálním, technickoekonomickým a sociálním) a klade tedy požadavky na obsah vzdělávání  i na metody, formy a podmínky jeho předávání .

Projekt formálního EV musí brát v úvahu

• celostátní úroveň požadavků RVP pro jednotlivé stupně a typy školské soustavy,
• úroveň škol podle požadavků ŠVP podle jejich celkových cílů a úkolů v rámci všeobecného vzdělávání a na odborných školách i v rámci odborné přípravy,
• možnosti jednotlivých vzdělávacích oborů a mezioborové spolupráce ,
• specifické přístupy k realizaci výuky jednotlivými učiteli v jejich plánech výuky.

Vždy  - tj. na všech uvedených úrovních – je třeba brát v úvahu především následující prvky a jejich souvislosti v uvedené hierarchii:

V souladu se základními vzdělávacími cíli a úkoly pro jednotlivé stupně a typy škol je důležité formulovat si i postupné cíle a úkoly formální EV – až po realizaci určitého vzdělávacího obsahu vybranými prostředky (metodami a formami) vzdělávání, což samozřejmě v každé škole ovlivňují specifické podmínky.

Přitom je nezbytné mít na zřeteli dlouhodobost tohoto procesu ve škole i přípravu pro  celoživotní vzdělávání.

Jinými slovy:

• nelze řešit vše najednou, ale je důležité sledovat optimální možnosti EV z hlediska vývoje osobnosti žáka i návazností v poznávání,
• je důležité věnovat náležitou pozornost poznávání a chápání základních vztahů a souvislostí, které je možno v celoživotním vzdělávání podle potřeb rozvíjet.

Vždy je důležité mít na zřeteli cíle informativní, formativní i komunikativní.

Odpovídajícími úkoly je zejména:

• poskytovat na přiměřené úrovni a individuálně rozvíjet poznatky, dovednosti, návyky, učit myslet v souvislostech (nikoliv encyklopedicky - „ve škatulkách“),
• vytvářet příležitosti pro rozvíjení citových vztahů k prostředí, zvídavosti, aktivity, samostatnosti, tvořivosti, nápaditosti, angažovanosti a spolupráce,
• navozovat situace pro zaujímání osobních názorů, jejich vzájemné sdělování, pro utváření pocitů ohleduplnosti, vstřícnosti a odpovědnosti.

 

Cíle  a úkoly vzdělávání a výchovy jsou vždy spojeny s určitým obsahem a jeho realizací prostřednictvím různých prostředků (metod a forem učení i učebních pomůcek) za určitých podmínek prostředí, tj. v určitých místech, kolektivech atd.

 

Pokud jde o obsah EV, je důležité sledovat následující okruhy znalostí:

            - o přírodních dějích, vztazích a zákonitostech, které je nezbytné si uvědomovat,

               chápat a respektovat (funkci ekosystémů, význam negativní zpětné vazby apod.) a

               v souvislosti s tím získávat úctu k přírodě, její rozmanitosti a kráse,

            - o vztazích člověka a přírody, podmínkách  pro jeho život a zdraví, o významu

               přírodních zdrojů pro rozvoj lidské společnosti, a to v průběhu vývoje i

               v současnosti,

            - o změnách prostředí a problémech vyvolaných lidskými aktivitami, které je

               třeba a je možno  řešit  za aktivní účasti každého jedince, občanů obce, státu, 

               regionu ( - v řadě mezinárodních dokumentů vyjadřovaných slovy: „tady a teď“),

            - o  nezbytnosti  a krocích k udržitelnosti rozvoje, důležitých společenských

              nástrojích vědeckotechnických a technologických, ekonomických, právních,

              informačních a v neposlední  řadě spočívajících v uplatňování demokratických

              principů  i pro budoucnost (obdobně vyjadřovaných slovy„potom a tam“).

 

Přitom obsahové okruhy nesmí představovat pouze pasivní získávání znalostí, ale naopak zapojení samostatnosti, interaktivnosti, zvídavosti, kritičnosti atd. - mají vést k pochopení a přesvědčení o důležitosti vlastní aktivity,odpovědnosti a tvořivosti, o významu hledání alternativ a jejich přijímání v demokratickém procesu.

Obsah je nezbytné rozvíjet ve všech obsahových okruzích od úrovně místní přes regionální - až po úroveň globální v souladu s heslem „Mysli globálně - jednej lokálně.“

Zásadní význam mají zvolené  didaktické prostředky - tj.  které metody, formy i učební prostředky  a jak  se budou využívat.

Je možno vytknout, že jde hlavně o zdůraznění:

• interakce a aktivity,
• integrace (holistického přístupu),
• kooperace a komunikace.

 

Využití vhodných prostředků je samozřejmě vždy úzce propojeno s danými podmínkami.

Ty jsou specifické nejen

• z hlediska jednotlivých stupňů a typů školské soustavy,

        ale i

• z hledisek prostorových (různých možností využívání podmínek okolního prostředí)
• časových (časový prostor pro začleňování určitého obsahu a náročnosti vhodné metody či formy),
• vybavenosti pomůckami (v našem případě především dostupností potřebné technologie pro digitální vzdělávání), dostupností informací pro EV atd.

 

Propojení všech uvedených prvků systému (cílů, obsahu, prostředků i podmínek) pak vždy především závisí na osobnosti učitele (vzdělavatele) - na jeho odborné připravenosti , pedagogickém mistrovství a  na jeho vztazích k žákům.

 

Po organizační stránce je v oblasti formální EV možno využívat

- jednotlivé vzdělávací oblasti   - jednotlivé předměty ,

- integrující celky - tj. průřezová témata

• spolupráci s neformální oblastí EV - celotřídní a celoškolské aktivity a spolupráci s mimoškolním prostředím.

 

Školství má odpovědnost za přípravu nové generace pro budoucnost ve všech směrech – a musí být základem a východiskem vzdělávání pro udržitelnost rozvoje, a to jak v rámci všeobecné přípravy, tak i odborného zaměření (tj. pro  techniky, ekonomy, právníky, zemědělce, energetiky, učitele  atd.).

 

Škola jako jediná instituce může podle zákona působit na všechny, dlouhodobě a s potřebným zaměřením.

Má základní odpovědnost za přípravu budoucí generace pro udržitelnost dalšího rozvoje.

 

V těchto souvislostech nabývá stále na větším významu funkce školního koordinátora EV, jeho odborná, metodická i manažerská  připravenost., která by měla vést  k prohlubování spolupráce v rámci celých pedagogických sborů a to nejen pro EV.

 

Mimořádný význam má proto zajištění kvalitního průběhu specializačních studií pro školní koordinátory  i následné vytváření předpokladů  pro předávání získaných zkušeností mezi školami i jednotnými učiteli,  pro zvyšování informovanosti, nejrůznějších forem spolupráce atd. 

To mohou v současné době velmi dobře zajišťovat školní centra EV vybudované při školách, které už získaly potřebné zkušenosti a mohou a jsou ochotny je předávat dále. Vytvoření sítě takových center v rámci jednotlivých krajů (i jejich mezikrajové kontakty) by bylo velkým přínosem pro realizaci EV ve školní praxi.

Podrobnější informace  - viz část „Školní koordinátor EV“