Typ: Vyklad

79542:

úkol

AKTUÁLNÍ DOKUMENTY KE VZDĚLÁVÁNÍ A PORTÁL EDURAMA

 

Obsah i metodické pojetí portálu EDURAMA plně odpovídá současným dokumentům, které vyjadřují zásadní požadavky na vzdělávání v naší republice, požadavku zákona 123/98 Sb.i  důležitému mezinárodnímu dokumentu Evropské hospodářské komise OSN,  k jehož plnění  jsme se zavázali.

Jsou to:

1. STRATEGIE VZDĚLÁVACÍ POLITIKY ČR do roku 2020

 (plné znění http://www.msmt.cz/uploads/Strategie_2020_web.pdf)

 uvádí základní vizi či smysl vzdělávání takto:

„V nejobecnější podobě lze smysl vzdělávání vyjádřit prostřednictvím čtyř jeho hlavních cílů:

• osobnostní rozvoj přispívající ke zvyšování kvality lidského života,
• udržování a rozvoj kultury jako soustavy sdílených hodnot,
• rozvoj aktivního občanství vytvářející předpoklady pro solidární společnost, udržitelný rozvoj a demokratické vládnutí,
• příprava na pracovní uplatnění.

 

Tento dokument také formuluje rozdíly  mezi třemi základními úrovněmi vzdělávání takto:

„Formální vzdělávání se odehrává zejména ve školách a jeho prostřednictvím lze dosáhnout stupňů vzdělání (základního vzdělání, základů vzdělání, středního vzdělání, středního vzdělání s výučním listem, středního vzdělání s maturitní zkouškou, vyššího odborného vzdělání v konzervatoři, vyššího odborného vzdělání, vysokoškolského vzdělání). Znaky charakteristické pro formální vzdělávání v České republice vykazuje rovněž vzdělávání předškolní, základní umělecké a jazykové. Jsou definovány jeho funkce, cíle, obsahy, organizační formy a způsoby hodnocení.                               

Neformální vzdělávání je zaměřeno na rozvoj znalostí, dovedností a schopností v zařízeních zaměstnavatelů, v soukromých vzdělávacích institucích, ve školských zařízeních (např. zájmové vzdělávání, které poskytuje účastníkům naplnění volného času zájmovou činností se zaměřením na různé oblasti), nestátních neziskových organizacích, v knihovnách a dalších organizacích. Do oblasti neformálního vzdělávání lze řadit některé organizované volnočasové aktivity pro děti, mládež i dospělé, jako jsou například kurzy, rekvalifikace, školení a přednášky. Nutnou podmínkou pro realizaci neformálního vzdělávání je účast odborného lektora, učitele, trenéra či proškoleného vedoucího. Bez dodatečného uznání příslušným orgánem nebo institucí však zpravidla nevede k získání stupně vzdělání.

Informální učení lze chápat jako proces spontánního získávání znalostí, dovedností a schopností z každodenních zkušeností a činností v práci, v rodině a ve volném čase. Zahrnuje také sebevzdělávání, kdy učící se nemá možnost ověřit si výsledky učení. Informální  učení na rozdíl od formálního a neformálního vzdělávání není organizované a institucionálně koordinované, zpravidla má nesystematickou povahu a postrádá formující vliv učitele

 

2. STRATEGIE DIGITÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ do roku 2020

(plné znění: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-digitalniho-vzdelavani-do-roku-2020)

            smyslem strategie je především:

• otevřít vzdělávání novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií,
• zlepšit kompetence žáků v oblasti práce s informacemi a digitálními technologiemi,
• rozvíjet informatické myšlení žáků.

 

Uvádí, že k tomu bude potřeba realizovat řadu aktivit v těchto směrech:

1. Zajistit nediskriminační přístup k digitálním vzdělávacím zdrojům.
2. Zajistit podmínky pro rozvoj digitálních kompetencí a informatického myšlení žáků.
3. Zajistit podmínky pro rozvoj digitálních kompetencí a informatického myšlení učitelů.
4. Zajistit budování a obnovu vzdělávací infrastruktury.
5. Podpořit inovační postupy, sledování, hodnocení a šíření jejich výsledků.
6. Zajistit systém podporující rozvoj škol v oblasti integrace digitálních technologií do výuky a do života školy.
7. Zvýšit porozumění cílům a procesům integrace technologií do vzdělávání.

 

3. STRATEGICKÝ RÁMEC ČR 2030 – dokument vlády ČR navazující na globální cíle UR schválené v rámci OSN  (plné znění:  https://www.cr2030.cz/)

Tento dokument  v části 1.4. „Vzdělávání „ 

zdůvodňuje především  potřebu

• rozvíjet digitální gramotnost,
• proměnit skladbu obsahu vzdělávání v zájmu rozvíjení kritického myšlení a propojování znalostí přírodovědných a společenskovědných, globálních a lokálních, o minulosti a budoucnosti – tedy aspektů mezioborových souvislostí,
• doplňovat informace spojené s předpoklady dalšího rozvoje podněcující zájem žáků, a tím i předpoklady pro celoživotní další vzdělávání.

 

 

4. ZÁKON Č. 123/98 SB. O PRÁVU A INFORMACE O ŽP i v jeho novelizovaných zněních, kde se pro oblast školství v § 13 přímo uvádí:

 (4) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

1. zodpovídá za zařazení environmentální výchovy ve smyslu udržitelného rozvoje do základních pedagogických dokumentů, a
2. podporuje další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje.

 

V roce 2000 byla na základě uvedeného zákona přijata Státní koncepce environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty (EVVO) pod gescí MŽP  a byla uzavřena spolupráce v této oblasti s MŠMT. V této souvislosti se také začala i v řadě škol rozšiřovat zkratka EVVO přestože zákon  pro oblast škol přímo hovoří o „environmentální výchově ve smyslu udržitelného rozvoje“ a neuvažuje v této oblasti o osvětě, takže ve školství logicky stále platí zkratka EV (tj. environmentální, popř. šiřeji ve smyslu udržitelného rozvoje pojaté  ekologické  vzdělávání – viz příloha Vývoj formální EV).

Ve školství v souladu s uvedeným zákonem (a následnými Akčními plány) byly aspekty EV v celostátním měřítku ve školství uplatněny takto:

• byly zohledněny při tvorbě všech RVP(tj pro předškolní výchovu, ZŠ, gymnázia i SOŠ),
• bylo přijato opatření k podpoře práce školního koordinátora EV; vyhláška č. 317 z 27.7.2005 O dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, kde byly stanoveny podmínky pro studium k výkonu specializovaných činností v oblasti EV (tedy pro školního koordinátora) a následně v Zákoníku práce byl stanoven jeho funkční příplatek podle § 133 ve výši 1000 - 2000, - Kč měsíčně po absolvování studia.   

V návaznosti byl význam komplexního pojetí EV i odborného a metodického proškolení školních koordinátorů EV pak znovu zdůrazněn v novelizovaném Metodickém pokynu ze dne 27.října 2008 pod č.j. 16745/2008 – 22  (viz samostatná příloha)

Formální (školní EV ) má v naší zemi  dlouhou tradici – viz samostatná příloha  Vývoj formální EV v ČR.

Mnohé školy využívají hojné kontakty se středisky EV, což vedle pozitivních zkušeností občas vede, bohužel, i k přesvědčení, že se EV (tedy EVVO)  odehrává především v těchto střediscích, popř. při návštěvě jejich pracovníků ve školách. Takové případy samozřejmě nepřispívají ke skutečným cílům formativní EV.

V této souvislosti je třeba připomenout  i velmi důležitý mezinárodní dokument, k jehož přijetí se  naše školství zavázalo  a který rovněž charakterizuje specifické úkoly formálního, neformálního a informálního vzdělávání – tím je:

 

5. STRATEGIE PRO VZDĚLÁVÁNÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ EVROPSKÉ HOSPODÁŘSKÉ KOMISE OSN (UNECE)

přijatá na Zasedání na vysoké úrovni ministerstev školství  a životního prostředí ve Vilniusu v březnu 2005

Záměrem  tohoto dokumentu bylo:

 „podpořit členské státy Evropské hospodářské komise OSN (UNECE) aby rozvíjely a zpracovávaly VUR do svých formálních vzdělávacích systémů ve všech relevantních  předmětech a do neformálního a informálního  vzdělávání.“

Strategie VUR přijatá ve Vilniusu charakterizuje 3 základní oblasti (‚stejně jako Strategie rozvoje vzdělávání ČR do roku 2020)

1. Formální oblast, která postupuje podle určitých společensky přijatých pravidel v určitých strukturách; u nás např. podle jednotlivých RVP pro navazující stupně a typy vzdělávání i programů ve vyšších formách vzdělávání a v  oblasti dalšího celoživotního vzdělávání.
2. Neformální oblast VUR představuje velmi důležitý společenský nástroj k doplňujícímu působení na děti a mládež, zejména v mimoškolní oblasti. Uskutečňuje se převážně ve volném času prostřednictvím různých zájmových, informačních, konzultačních a vzdělávacích středisek, organizací a institucí, podniků, médií apod.
3. Informální oblast VUR pak vyplývá z přímých kontaktů jedince s prostředím - tedy s přírodou, s prostředím vytvořeným člověkem i z mezilidských vztahů. Provází formální i neformální oblast, a podle možností je účelné pro ni navozovat vhodné situace.

 

Dále se v tomto dokumentu uvádí:

„Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) se stále vyvíjí jako široký komplexní pojem zahrnující vzájemně propojené environmentální, ekonomické a sociální otázky.“ „Environmentální vzdělávání by se proto mělo rozvíjet a doplňovat o jiné oblasti vzdělávání, a to integrujícícm způsobem směřujícím ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj.“

 

Závěr:

Portál Edurama přispívá k realizaci záměrů Strategie vzdělávací politiky ČR v oblasti formálního vzdělávání jak  obsahovým pojetím úkolů, tak i pozorností k osobnostnímu rozvoji žáků,  jejich výchově k aktivnímu občanství. Přispívá k realizaci všech aktivit, jejichž potřebu  uvádí Strategie digitálního vzdělávání, a to jak ve vztazích k žákům, tak i k pedagogům.  Úkoly propojují přírodovědné a společenskovědné, globální i lokální přístupy, zabývají se jak minulostí tak budoucími perspektivami, zdůrazňují mezioborové souvislosti , podněcují zájem žáků o samostatné získávání a využívání informací. Důrazem na postupné rozvíjení myšlení v souvislostech  (na „ekologické přístupy“) pomáhá vytvářet předpoklady pro udržitelnost rozvoje, a tak plní záměry Strategického rámce ČR 2030.

Portál Edurama zcela navazuje na požadavky zákona 123/98Sb., protože rozpracovává obsah environmentálního vzdělávání ve smyslu udržitelného rozvoje  (tj. stručněji označovaného jako „ekologické vzdělávání“  -EV) pro formální oblast  v souladu s platnými Rámcovými vzdělávacími programy  (RVP) pro jednotlivé stupně školské soustavy i pro jednotlivé vzdělávací obory. Vyhovuje i tím, že věnuje velkou pozornost metodické podpoře pro učitele tím, že pro učitele jsou ke všem úkolům  k dispozici  odkazy na klíčové pojmy  RVP,  vzorová řešení úkolů, různá metodická i další doporučení.

Odpovídá tedy i doporučením  důležitého mezinárodního dokumentu v této oblasti.