Typ: Vyklad
79610:úkol
Obsahová koncepce portálu EDURAMA
vychází z prvořadého důrazu na rozvíjení myšlení v souvislostech – a to z mnoha různých hledisek zdůrazněných v dokumentech MŠ:
- úkoly portálu vybízejí k hodnocení, využívání a získávání dalších informací – a přispívají tak k rozvíjení informační gramotnosti.
- mnohé úkoly vybízejí ke sledování situace v blízkém okolí, v naší republice i ve světě, k zaujímání odpovědných občanských stanovisek – a tak k projevům občanské gramotnosti,
- odborně zaměřené úkoly vybízejí k hodnocení jevů, k návrhům na řešení dané situace, k uvědomování si nezbytnosti vynakládat finanční prostředky na řešení různých situací a také k vyjadřování názorů v podstatě vyžadujících i ekonomická stanoviska - a přispívají tak k ekonomické gramotnosti .
- nemalá část úkolů je orientována k poznávání vývoje problémů a vztahů člověka a prostředí, k uvědomování si souvislostí mezi lidským jednáním a využíváním prostředí, a to nejen v současnosti, ale i z historického a naopak perspektivního pohledu, který je samozřejmě spojován s nezbytností odpovědného jednání v prostředí – a tudíž k rozvíjení gramotnosti pro udržitelný rozvoj. Využívány jsou přitom nejen úkoly blizké přídovědné oblasti, ale i oblasti humanitní (v souladu s jednáním zástupců evropských států v Gentu v roce 2002).
- řešení řady úkolů vybízí k dalšímu rozvíjení poznání uvedených (naznačených) problémů ve vztazích člověka a prostředí . Jejich využívání zvláště na středních školách může žáky motivovat i ke studiu specializovaných činností v oblasti „environmentální výchovy“ (viz vyhláška č. 317 ze Sbírky zákonů ČR ze srpna 2005)
Některé úkoly zvláště v poslední části portálu EDURAMA vyžadují širší chápání společenských souvislostí, využívají některá stanoviska a zjištění publikovaná v odborné literatuře a jsou vhodné především pro náročnější středoškolskou úroveň.
Navazují na závěry EHK z Vilniusu v roce 2005, která se konala v souvislosti s Dekádou vzdělávání pro udržitelný rozvoj vyhlášenou OSN pro celý svět.
V závěrech EHK se přímo uvádí „ Environmentální vzdělávání by se proto mělo rozvíjet a doplňovat o jiné oblasti vzdělávání , a to integrujícím způsobem směřujícím ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj.“
V této souvislosti je třeba připomenout, že Strategie OSN zdůrazňuje v oblasti vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) – stručně „ekologické výchovy“ – tři základní oblasti –
- tj. neformální, za níž mívá odpovědnost rezort životního prostředí ,
formální – kde je garantem školství – a je pokládána ve vzdělanostní
společnosti za základní oblast EV,
informální – která bývá spojena s nejrůznějšími občanskými aktivitami .
V poslední části portálu EDURAMA zaměřené k ekologickému vzdělávání řada úkolů přímo vede k uvědomování si občanské odpovědnosti i možností všech občanů přispět k plnění úkolů Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky (2008 - 2015).
Základní pilíře řešení úkolů zaměřených k problematice životního prostředí a udržitelnosti rozvoje vystihuje toto schéma využitelné při zpracování školního plánu EV:
Komplexní pojetí realizace EV - PROJEKT EV = ŠKOLNÍ PLÁNY EV
Vytvoření funkčního „školního programu ekologického vzdělávání“ (ŠPEV) by mělo být věcí CELÉHO PEDAGOGICKÉHO SBORU;
Takový plán by mohl být DLOUHODOBÝ a rozdělený na jednotlivé plány KRÁTKODOBÉ - ROČNÍ, které by na jedné straně umožňovaly široké zapojení žáků a na druhé straně by mohly stavět i různé zajímavé cíle….
- Základní PŘÍSTUPY K ŘEŠENÍ by měly klást důraz na souvislosti:
- v oblasti přírodovědné a technické
- mezi oblastí přírodovědnou a humanitní (ekonomickou, regionální apod.)
- tj. mezi základními pilíři UR ( environmentálním, ekonomickým a
sociálním)
- mezi formální, neformální a informální oblastí EV
- s vlivy na osobnost žáka
ŠPEV by pak mohl mít hierarchicky uspořádané realizační uplatnění v rámci školy, (vzdělávacího oboru), předmětu, vyučovací hodiny....
V současné době za aktuální problémy je možno pokládat především následující: : klimatické změny, ochrana vody a hospodaření s vodou, problémy půdy, péče o biodiverzitu – zvláště ochrana lesů – jejich význam pro boj proti klimatickým změnám i pro ochranu vody a půdy, působení na vnímání a jednání jednotlivých skupin občanů – od odborníků po určité věkové skupiny a další sskupiny občanů ….…..
Mezi cíle vzdělávání pro udržitelný rozvoj patří:
- POZNATKY – ZNALOSTI – POCHOPENÍ – PŘESVĚDČENÍ
- DOVEDNOSTI – NÁVYKY – SCHOPNOSTI
- HODNOTY - ŽIVOTNÍ STYL
Uplatnění v rámci školy, vzdělávacího oboru, předmětu i vyučovací hodiny vystihuje následující schéma....
|
Přitom je možno uplatňovat různé prostředky EV - tj
VYUČOVACÍ METODY A FORMY
- interaktivní – aktivizující - samostatné řešení problémových úkolů, vyhledávání aktualních informací, vyvozování závěrů…….
-integrující - přiměřené projekty,
-kooperující - přímé vztahy k prostředí , spolupráce s mimoškolním prostředím
REALIZACE ve škole by měla být vyjádřena školním projektem EV:
- v jednotlivých předmětech - předměty všeobecněvzdělávací
- odborné
- pro průřezové téma - integrace - různé projekty
- v rámci celotřídních a celoškolních aktivit
- ve spolupráci s mimoškolním prostředím
– s praxí
- E) při využívání portálu EDURAMA
Užitečná a podnětná je pro školní koordinátory EV často spolupráce s Klubem ekologické výchovy, o.s.
Informace: www.kev.ecn.cz
Tradiční celostátně organizované každoroční aktivity:
- Středoškolská ekologická konference
- Žákovská ekologická konference
- Výtvarná a literární soutěž
- Udělení označení „Škola udržitelného rozvoje KEV“
- semináře, exkurze
- metodiky, informace
Přílohy:
Aktuální dokumenty ke vzdělávání a portál EDURAMA
Obsah i metodické pojetí portálu EDURAMA plně odpovídá současným dokumentům, které vyjadřují zásadní požadavky na vzdělávání v naší republice, požadavku zákona 123/98 Sb.i důležitému mezinárodnímu dokumentu Evropské hospodářské komise OSN, k jehož plnění jsme se zavázali.
Jsou to:
- STRATEGIE VZDĚLÁVACÍ POLITIKY ČR do roku 2020
(plné znění http://www.msmt.cz/uploads/Strategie_2020_web.pdf)
uvádí základní vizi či smysl vzdělávání takto:
„V nejobecnější podobě lze smysl vzdělávání vyjádřit prostřednictvím čtyř jeho hlavních cílů:
osobnostní rozvoj přispívající ke zvyšování kvality lidského života,
udržování a rozvoj kultury jako soustavy sdílených hodnot,
rozvoj aktivního občanství vytvářející předpoklady pro solidární společnost, udržitelný rozvoj a demokratické vládnutí,
příprava na pracovní uplatnění.
Tento dokument také formuluje rozdíly mezi třemi základními úrovněmi vzdělávání takto:
„Formální vzdělávání se odehrává zejména ve školách a jeho prostřednictvím lze dosáhnout stupňů vzdělání (základního vzdělání, základů vzdělání, středního vzdělání, středního vzdělání s výučním listem, středního vzdělání s maturitní zkouškou, vyššího odborného vzdělání v konzervatoři, vyššího odborného vzdělání, vysokoškolského vzdělání). Znaky charakteristické pro formální vzdělávání v České republice vykazuje rovněž vzdělávání předškolní, základní umělecké a jazykové. Jsou definovány jeho funkce, cíle, obsahy, organizační formy a způsoby hodnocení.
Neformální vzdělávání je zaměřeno na rozvoj znalostí, dovedností a schopností v zařízeních zaměstnavatelů, v soukromých vzdělávacích institucích, ve školských zařízeních (např. zájmové vzdělávání, které poskytuje účastníkům naplnění volného času zájmovou činností se zaměřením na různé oblasti), nestátních neziskových organizacích, v knihovnách a dalších organizacích. Do oblasti neformálního vzdělávání lze řadit některé organizované volnočasové aktivity pro děti, mládež i dospělé, jako jsou například kurzy, rekvalifikace, školení a přednášky. Nutnou podmínkou pro realizaci neformálního vzdělávání je účast odborného lektora, učitele, trenéra či proškoleného vedoucího. Bez dodatečného uznání příslušným orgánem nebo institucí však zpravidla nevede k získání stupně vzdělání.
Informální učení lze chápat jako proces spontánního získávání znalostí, dovedností a schopností z každodenních zkušeností a činností v práci, v rodině a ve volném čase. Zahrnuje také sebevzdělávání, kdy učící se nemá možnost ověřit si výsledky učení. Informální učení na rozdíl od formálního a neformálního vzdělávání není organizované a institucionálně koordinované, zpravidla má nesystematickou povahu a postrádá formující vliv učitele.
2. STRATEGIE DIGITÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ do roku 2020
(plné znění: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-digitalniho-vzdelavani-do-roku-2020)
smyslem strategie je především:
- otevřít vzdělávání novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií,
- zlepšit kompetence žáků v oblasti práce s informacemi a digitálními technologiemi,
- rozvíjet informatické myšlení žáků.
Uvádí, že k tomu bude potřeba realizovat řadu aktivit v těchto směrech:
- Zajistit nediskriminační přístup k digitálním vzdělávacím zdrojům.
- Zajistit podmínky pro rozvoj digitálních kompetencí a informatického myšlení žáků.
- Zajistit podmínky pro rozvoj digitálních kompetencí a informatického myšlení učitelů.
- Zajistit budování a obnovu vzdělávací infrastruktury.
- Podpořit inovační postupy, sledování, hodnocení a šíření jejich výsledků.
- Zajistit systém podporující rozvoj škol v oblasti integrace digitálních technologií do výuky a do života školy.
- Zvýšit porozumění cílům a procesům integrace technologií do vzdělávání.
- Strategický rámec ČR 2030 – dokument vlády ČR navazující na globální
cíle UR schválené v rámci OSN (plné znění: https://www.cr2030.cz/)
Tento dokument v části 1.4. „Vzdělávání „
zdůvodňuje především potřebu
- rozvíjet digitální gramotnost,
- proměnit skladbu obsahu vzdělávání v zájmu rozvíjení kritického myšlení a propojování znalostí přírodovědných a společenskovědných, globálních a lokálních, o minulosti a budoucnosti – tedy aspektů mezioborových souvislostí,
- doplňovat informace spojené s předpoklady dalšího rozvoje podněcující zájem žáků, a tím i předpoklady pro celoživotní další vzdělávání.
- 4. Zákon č. 123/98 Sb. O právu a informace o ŽP i v jeho novelizovaných zněních, kde se pro oblast školství v § 13 přímo uvádí:
(4) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
- a) zodpovídá za zařazení environmentální výchovy ve smyslu udržitelného rozvoje do základních pedagogických dokumentů, a
- b) podporuje další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje.
V roce 2000 byla na základě uvedeného zákona přijata Státní koncepce environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty (EVVO) pod gescí MŽP a byla uzavřena spolupráce v této oblasti s MŠMT. V této souvislosti se také začala i v řadě škol rozšiřovat zkratka EVVO přestože zákon pro oblast škol přímo hovoří o „environmentální výchově ve smyslu udržitelného rozvoje“ a neuvažuje v této oblasti o osvětě, takže ve školství logicky stále platí zkratka EV (tj. environmentální, popř. šiřeji ve smyslu udržitelného rozvoje pojaté ekologické vzdělávání – viz příloha Vývoj formální EV).
Ve školství v souladu s uvedeným zákonem (a následnými Akčními plány) byly aspekty EV v celostátním měřítku ve školství uplatněny takto:
- byly zohledněny při tvorbě všech RVP (tj pro předškolní výchovu, ZŠ, gymnázia i SOŠ),
- bylo přijato opatření k podpoře práce školního koordinátora EV; vyhláška č. 317 z 27.7.2005 O dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, kde byly stanoveny podmínky pro studium k výkonu specializovaných činností v oblasti EV (tedy pro školního koordinátora) a následně v Zákoníku práce byl stanoven jeho funkční příplatek podle § 133 ve výši 1000 - 2000, - Kč měsíčně po absolvování studia.
V návaznosti byl význam komplexního pojetí EV i odborného a metodického proškolení školních koordinátorů EV pak znovu zdůrazněn v novelizovaném Metodickém pokynu ze dne 27.října 2008 pod č.j. 16745/2008 – 22 (viz samostatná příloha)
Formální (školní EV ) má v naší zemi dlouhou tradici – viz samostatná příloha Vývoj formální EV v ČR.
Mnohé školy využívají hojné kontakty se středisky EV, což vedle pozitivních zkušeností občas vede, bohužel, i k přesvědčení, že se EV (tedy EVVO) odehrává především v těchto střediscích, popř. při návštěvě jejich pracovníků ve školách. Takové případy samozřejmě nepřispívají ke skutečným cílům formativní EV.
V této souvislosti je třeba připomenout i velmi důležitý mezinárodní dokument
k jehož přijetí se naše školství zavázalo a který rovněž charakterizuje specifické úkoly formálního, neformálního a informálního vzdělávání – tím je:
Strategie pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj Evropské hospodářské komise OSN (UNECE)
přijatá na Zasedání na vysoké úrovni ministerstev školství a životního prostředí v Vilniusu v březnu 2005
Záměrem tohoto dokumentu bylo:
„ podpořit členské státy Evropské hospodářské komise OSN (UNECE) aby rozvíjely a zpracovávaly VUR do svých formálních vzdělávacích systémů ve všech relevantních předmětech a do neformálního a informálního vzdělávání.“
Strategie VUR přijatá ve Vilniusu charakterizuje 3 základní oblasti (‚stejně jako Strategie rozvoje vzdělávání ČR do roku 2020)
- Formální oblast, která postupuje podle určitých společensky přijatých pravidel v určitých strukturách;
u nás např. podle jednotlivých RVP pro navazující stupně a typy vzdělávání i programů ve vyšších formách vzdělávání a v oblasti dalšího celoživotního vzdělávání.
- Neformální oblast VUR představuje velmi důležitý společenský nástroj k doplňujícímu působení na děti a mládež, zejména v mimoškolní oblasti. Uskutečňuje se převážně ve volném času prostřednictvím různých zájmových, informačních, konzultačních a vzdělávacích středisek, organizací a institucí, podniků, médií apod.
3, Informální oblast VUR pak vyplývá z přímých kontaktů jedince s prostředím - tedy s přírodou, s prostředím vytvořeným člověkem i z mezilidských vztahů. Provází formální i neformální oblast, a podle možností je účelné pro ni navozovat vhodné situace.
Dále se v tomto dokumentu uvádí:
„ Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) se stále vyvíjí jako široký komplexní pojem zahrnující vzájemně propojené environmentální, ekonomické a sociální otázky.“ „Environmentální vzdělávání by se proto mělo rozvíjet a doplňovat o jiné oblasti vzdělávání , a to integrujícícm způsobem směřujícím ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj.“
Závěr k využívání portálu EDURAMA
Portál Edurama přispívá k realizaci záměrů Strategie vzdělávací politiky ČR v oblasti formálního vzdělávání jak obsahovým pojetím úkolů, tak i pozorností k osobnostnímu rozvoji žáků, jejich výchově k aktivnímu občanství. Přispívá k realizaci všech aktivit, jejichž potřebu uvádí Strategie digitálního vzdělávání, a to jak ve vztazích k žákům, tak i k pedagogům. Úkoly propojují přírodovědné a společenskovědné, globální i lokální přístupy, zabývají se jak minulostí tak budoucími perspektivami, zdůrazňují mezioborové souvislosti, podněcují zájem žáků o samostatné získávání a využívání informací. Důrazem na postupné rozvíjení myšlení v souvislostech (na „ekologické přístupy“) pomáhá vytvářet předpoklady pro udržitelnost rozvoje, a tak plní záměry Strategického rámce ČR 2030.
Portál Edurama zcela navazuje na požadavky zákona 123/98Sb., protože rozpracovává obsah environmentálního vzdělávání ve smyslu udržitelného rozvoje (tj. stručněji označovaného jako „ekologické vzdělávání“ -EV) pro formální oblast v souladu s platnými Rámcovými vzdělávacími programy (RVP) pro jednotlivé stupně školské soustavy i pro jednotlivé vzdělávací obory. Vyhovuje i tím, že věnuje velkou pozornost metodické podpoře pro učitele tím, že pro učitele jsou ke všem úkolům k dispozici odkazy na klíčové pojmy RVP, vzorová řešení úkolů, různá metodická i další doporučení.
Ekologická část portálu EDURAMA byla ověřována v různých typech škol – základních i středních - s velmi dobrými výsledky; za nejdůležitější doporučení je možno pokládat i jeden z názorů žáků, že „takto by mělo probíhat vzdělávání v 21.století….“
Praktické doporučení pro školního koordinátora EV k mezipředmětové koordinaci při využívání úkolů.
Pojetí úkolů není orientováno výhradně k jednom učebním předmětu, ale - v souhlase se základním pojetím ekologického vzdělávání jako vzdělávání „vztahového“ - je možno jeden úkol využít ve více předmětech (viz příslušné tabulky) a podle zvážení použít různé navazující vyučovací metody (diskuse, hledání a doplňování dalších informací ve vztahu k okolí, k aktuální situaci apod.). Jde o rozšiřování schopnosti žáků myslet v souvislostech. Případné využití nejen v jednom z učebních předmětů vede k tomu, že si žáci uvědomují širší souvislosti. Úkoly je možno využívat nejen při běžné výuce, ale i v různých příležitostných situacích a s různou náročnosti. Na řešení úkolů je možno navazovat samostatnými pohledy žáků na daný problém (např. ve spojení s kritickým hodnocením konkrétní situace v okolním prostředí, v návaznosti na uvědomování si vývoje situace v různých oblastech života ; viz význam pro výchovu aktivního občana, vztahy k situaci řešení klimatických změn,, nedostatku vody, hodnocení vztahů občanů i různých částí světa k prostředí apod.).
Pro zajištění přehledu využívání úkolů pro učitele (pokud se ve škole začnou využívat úkoly v několika vyučovacích předmětech) by bylo užitečné vytvořit (např.pro sborovnu) přehlednou tabulku, do které by učitelé před nebo po využití úkolu zaznamenali, ve kterém ročníku a ve které třídě určitý úkol využili (uvedli knihu a číslo úkolu) tak, aby další vyučující mohli vybrat jiný úkol, nebo se vědomě zaměřit na jiný způsob využívání uvedeného úkolu. Taková koordinace by byla užitečná i v případě využívání úkolů pro průřezová témata.