Typ: Vyklad
79548:úkol
K pojetí EV ve školství
Ve škole je základem formální EV (tj. environmentální vzdělávání ve smyslu udržitelného rozvoje – či stručněji ekologické vzdělávání) spojené se základními vzdělávacími úkoly školství definovanými v uvedených dokumentech a konkrétně vyjádřenými v RVP, podlenichž si školy připravují své spoecifické ŠVP. Tuto část formálního ekologického vzdělávání je vhodné (a ve školách obvykle běžné) doplňovat neformální ekologickou výchovou spojenou s rozvíjením určitých zájmů, s různými akcemi, se spoluprací s mimoškolními subjekty apod. (viz část Aktuální dokumenty ke vzdělávání).
Je patrné, že jde o dvě úzce související oblasti EV, což je v češtině často vyjádřeno i přednostním využíváním pojmů „vzdělávání „ (tj. prvořadé působení na racionální stránku osobnosti) a „výchova“ (tj. přednostní působení na emocionální a volně aktivní stránky osobnosti). Vzdělávání a výchovu nelze prakticky nikdy zcela oddělit, což vyjadřuje i v mezinárodních dokumentech běžně využívaný termín „education“, protože vždy využíváme určité pojmy, jimiž se vyjadřujeme, a vždy je jejich osvojování spojeno s nějakým zážitkem, s nějakým způsobem jejich osvojování.
Ve škole by formální EV jako základ měla promyšleně prostupovat celým ŠVP a měla by být vhodně doplněna o možnosti neformální EV uskutečňované přímo ve škole či ve spolupráci s mimoškolním prostředím.(V některých školách je formulován i školní plán EV) Přitom je třeba brát v úvahu základní prvky naznačené schematem, které jsou propojeny mnoha oboustrannými vazbami:
Společenská výzva týkající se udržitelného rozvoje se v současné době již specificky týká každého: ve škole se tedy týká jak žáků, tak i učitelů, protože mnohé problémy, které s touto výzvou souvisejí, jsou již okolo nás, stávají se naléhavou součástí běžného života, každodenních informací atd.
V rámci projektu EV spojeného s formální přípravou nastupující generace pro život tato společenská výzva znamená promyšleně zajišťovat předpoklady pro chápání významu a způsobů řešení udržitelného rozvoje (souvislostí mezi jeho pilířem environmentálním, technickoekonomickým a sociálním) a klade tedy požadavky na obsah vzdělávání i na metody, formy a podmínky jeho předávání .
Projekt formálního EV musí brát v úvahu
- celostátní úroveň požadavků RVP pro jednotlivé stupně a typy školské soustavy,
- úroveň škol podle požadavků ŠVP podle jejich celkových cílů a úkolů v rámci všeobecného vzdělávání a na odborných školách i v rámci odborné přípravy,
- možnosti jednotlivých vzdělávacích oborů a mezioborové spolupráce ,
- specifické přístupy k realizaci výuky jednotlivými učiteli v jejich plánech výuky.
Vždy - tj. na všech uvedených úrovních – je třeba brát v úvahu především následující prvky a jejich souvislosti v uvedené hierarchii:
V souladu se základními vzdělávacími cíli a úkoly pro jednotlivé stupně a typy škol je důležité formulovat si i postupné cíle a úkoly formální EV – až po realizaci určitého vzdělávacího obsahu vybranými prostředky (metodami a formami) vzdělávání, což samozřejmě v každé škole ovlivňují specifické podmínky.
Přitom je nezbytné mít na zřeteli dlouhodobost tohoto procesu ve škole i přípravu pro celoživotní vzdělávání.
Jinými slovy:
- nelze řešit vše najednou, ale je důležité sledovat optimální možnosti EV z hlediska vývoje osobnosti žáka i návazností v poznávání,
- je důležité věnovat náležitou pozornost poznávání a chápání základních vztahů a souvislostí, které je možno v celoživotním vzdělávání podle potřeb rozvíjet.
Vždy je důležité mít na zřeteli cíle informativní, formativní i komunikativní.
Odpovídajícími úkoly je zejména:
- poskytovat na přiměřené úrovni a individuálně rozvíjet poznatky, dovednosti, návyky, učit myslet v souvislostech (nikoliv encyklopedicky - „ve škatulkách“),
- vytvářet příležitosti pro rozvíjení citových vztahů k prostředí, zvídavosti, aktivity, samostatnosti, tvořivosti, nápaditosti, angažovanosti a spolupráce,
- navozovat situace pro zaujímání osobních názorů, jejich vzájemné sdělování, pro utváření pocitů ohleduplnosti, vstřícnosti a odpovědnosti.
Cíle a úkoly vzdělávání a výchovy jsou vždy spojeny s určitým obsahem a jeho realizací prostřednictvím různých prostředků (metod a forem učení i učebních pomůcek) za určitých podmínek prostředí, tj. v určitých místech, kolektivech atd.
Pokud jde o obsah EV, je důležité sledovat následující okruhy znalostí:
- o přírodních dějích, vztazích a zákonitostech, které je nezbytné si uvědomovat,
chápat a respektovat (funkci ekosystémů, význam negativní zpětné vazby apod.) a
v souvislosti s tím získávat úctu k přírodě, její rozmanitosti a kráse,
- o vztazích člověka a přírody, podmínkách pro jeho život a zdraví, o významu
přírodních zdrojů pro rozvoj lidské společnosti, a to v průběhu vývoje i
v současnosti,
- o změnách prostředí a problémech vyvolaných lidskými aktivitami, které je
třeba a je možno řešit za aktivní účasti každého jedince, občanů obce, státu,
regionu ( - v řadě mezinárodních dokumentů vyjadřovaných slovy: „tady a teď“),
- o nezbytnosti a krocích k udržitelnosti rozvoje, důležitých společenských
nástrojích vědeckotechnických a technologických, ekonomických, právních,
informačních a v neposlední řadě spočívajících v uplatňování demokratických
principů i pro budoucnost (obdobně vyjadřovaných slovy„potom a tam“).
Přitom obsahové okruhy nesmí představovat pouze pasivní získávání znalostí, ale naopak zapojení samostatnosti, interaktivnosti, zvídavosti, kritičnosti atd. - mají vést k pochopení a přesvědčení o důležitosti vlastní aktivity,odpovědnosti a tvořivosti, o významu hledání alternativ a jejich přijímání v demokratickém procesu.
Obsah je nezbytné rozvíjet ve všech obsahových okruzích od úrovně místní přes regionální - až po úroveň globální v souladu s heslem „Mysli globálně - jednej lokálně.“
Zásadní význam mají zvolené didaktické prostředky - tj. které metody, formy i učební prostředky a jak se budou využívat.
Je možno vytknout, že jde hlavně o zdůraznění:
- interakce a aktivity,
- integrace (holistického přístupu),
- kooperace a komunikace.
Využití vhodných prostředků je samozřejmě vždy úzce propojeno s danými podmínkami.
Ty jsou specifické nejen
- z hlediska jednotlivých stupňů a typů školské soustavy,
ale i
- z hledisek prostorových (různých možností využívání podmínek okolního prostředí)
- časových (časový prostor pro začleňování určitého obsahu a náročnosti vhodné metody či formy),
- vybavenosti pomůckami (v našem případě především dostupností potřebné technologie pro digitální vzdělávání), dostupností informací pro EV atd.
Propojení všech uvedených prvků systému (cílů, obsahu, prostředků i podmínek) pak vždy především závisí na osobnosti učitele (vzdělavatele) - na jeho odborné připravenosti , pedagogickém mistrovství a na jeho vztazích k žákům.
Po organizační stránce je v oblasti formální EV možno využívat
- jednotlivé vzdělávací oblasti - jednotlivé předměty ,
- integrující celky - tj. průřezová témata
- spolupráci s neformální oblastí EV - celotřídní a celoškolské aktivity a spolupráci s mimoškolním prostředím.
Školství má odpovědnost za přípravu nové generace pro budoucnost ve všech směrech – a musí být základem a východiskem vzdělávání pro udržitelnost rozvoje, a to jak v rámci všeobecné přípravy, tak i odborného zaměření (tj. pro techniky, ekonomy, právníky, zemědělce, energetiky, učitele atd.).
Škola jako jediná instituce může podle zákona působit na všechny, dlouhodobě a s potřebným zaměřením.
Má základní odpovědnost za přípravu budoucí generace pro udržitelnost dalšího rozvoje.
V těchto souvislostech nabývá stále na větším významu funkce školního koordinátora EV, jeho odborná, metodická i manažerská připravenost., která by měla vést k prohlubování spolupráce v rámci celých pedagogických sborů a to nejen pro EV.
Mimořádný význam má proto zajištění kvalitního průběhu specializačních studií pro školní koordinátory i následné vytváření předpokladů pro předávání získaných zkušeností mezi školami i jednotnými učiteli, pro zvyšování informovanosti, nejrůznějších forem spolupráce atd.
To mohou v současné době velmi dobře zajišťovat školní centra EV vybudované při školách, které už získaly potřebné zkušenosti a mohou a jsou ochotny je předávat dále. Vytvoření sítě takových center v rámci jednotlivých krajů (i jejich mezikrajové kontakty) by bylo velkým přínosem pro realizaci EV ve školní praxi.
Podrobnější informace - viz část „Školní koordinátor EV“