Typ: Vyklad
79542:úkol
AKTUÁLNÍ DOKUMENTY KE VZDĚLÁVÁNÍ A PORTÁL EDURAMA
Obsah i metodické pojetí portálu EDURAMA plně odpovídá současným dokumentům, které vyjadřují zásadní požadavky na vzdělávání v naší republice, požadavku zákona 123/98 Sb.i důležitému mezinárodnímu dokumentu Evropské hospodářské komise OSN, k jehož plnění jsme se zavázali.
Jsou to:
- STRATEGIE VZDĚLÁVACÍ POLITIKY ČR do roku 2020
(plné znění http://www.msmt.cz/uploads/Strategie_2020_web.pdf)
uvádí základní vizi či smysl vzdělávání takto:
„V nejobecnější podobě lze smysl vzdělávání vyjádřit prostřednictvím čtyř jeho hlavních cílů:
- osobnostní rozvoj přispívající ke zvyšování kvality lidského života,
- udržování a rozvoj kultury jako soustavy sdílených hodnot,
- rozvoj aktivního občanství vytvářející předpoklady pro solidární společnost, udržitelný rozvoj a demokratické vládnutí,
- příprava na pracovní uplatnění.
Tento dokument také formuluje rozdíly mezi třemi základními úrovněmi vzdělávání takto:
„Formální vzdělávání se odehrává zejména ve školách a jeho prostřednictvím lze dosáhnout stupňů vzdělání (základního vzdělání, základů vzdělání, středního vzdělání, středního vzdělání s výučním listem, středního vzdělání s maturitní zkouškou, vyššího odborného vzdělání v konzervatoři, vyššího odborného vzdělání, vysokoškolského vzdělání). Znaky charakteristické pro formální vzdělávání v České republice vykazuje rovněž vzdělávání předškolní, základní umělecké a jazykové. Jsou definovány jeho funkce, cíle, obsahy, organizační formy a způsoby hodnocení.
Neformální vzdělávání je zaměřeno na rozvoj znalostí, dovedností a schopností v zařízeních zaměstnavatelů, v soukromých vzdělávacích institucích, ve školských zařízeních (např. zájmové vzdělávání, které poskytuje účastníkům naplnění volného času zájmovou činností se zaměřením na různé oblasti), nestátních neziskových organizacích, v knihovnách a dalších organizacích. Do oblasti neformálního vzdělávání lze řadit některé organizované volnočasové aktivity pro děti, mládež i dospělé, jako jsou například kurzy, rekvalifikace, školení a přednášky. Nutnou podmínkou pro realizaci neformálního vzdělávání je účast odborného lektora, učitele, trenéra či proškoleného vedoucího. Bez dodatečného uznání příslušným orgánem nebo institucí však zpravidla nevede k získání stupně vzdělání.
Informální učení lze chápat jako proces spontánního získávání znalostí, dovedností a schopností z každodenních zkušeností a činností v práci, v rodině a ve volném čase. Zahrnuje také sebevzdělávání, kdy učící se nemá možnost ověřit si výsledky učení. Informální učení na rozdíl od formálního a neformálního vzdělávání není organizované a institucionálně koordinované, zpravidla má nesystematickou povahu a postrádá formující vliv učitele
- STRATEGIE DIGITÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ do roku 2020
(plné znění: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-digitalniho-vzdelavani-do-roku-2020)
smyslem strategie je především:
- otevřít vzdělávání novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií,
- zlepšit kompetence žáků v oblasti práce s informacemi a digitálními technologiemi,
- rozvíjet informatické myšlení žáků.
Uvádí, že k tomu bude potřeba realizovat řadu aktivit v těchto směrech:
- Zajistit nediskriminační přístup k digitálním vzdělávacím zdrojům.
- Zajistit podmínky pro rozvoj digitálních kompetencí a informatického myšlení žáků.
- Zajistit podmínky pro rozvoj digitálních kompetencí a informatického myšlení učitelů.
- Zajistit budování a obnovu vzdělávací infrastruktury.
- Podpořit inovační postupy, sledování, hodnocení a šíření jejich výsledků.
- Zajistit systém podporující rozvoj škol v oblasti integrace digitálních technologií do výuky a do života školy.
- Zvýšit porozumění cílům a procesům integrace technologií do vzdělávání.
- STRATEGICKÝ RÁMEC ČR 2030 – dokument vlády ČR navazující na globální cíle UR schválené v rámci OSN (plné znění: https://www.cr2030.cz/)
Tento dokument v části 1.4. „Vzdělávání „
zdůvodňuje především potřebu
- rozvíjet digitální gramotnost,
- proměnit skladbu obsahu vzdělávání v zájmu rozvíjení kritického myšlení a propojování znalostí přírodovědných a společenskovědných, globálních a lokálních, o minulosti a budoucnosti – tedy aspektů mezioborových souvislostí,
- doplňovat informace spojené s předpoklady dalšího rozvoje podněcující zájem žáků, a tím i předpoklady pro celoživotní další vzdělávání.
- ZÁKON Č. 123/98 SB. O PRÁVU A INFORMACE O ŽP i v jeho novelizovaných zněních, kde se pro oblast školství v § 13 přímo uvádí:
(4) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
- zodpovídá za zařazení environmentální výchovy ve smyslu udržitelného rozvoje do základních pedagogických dokumentů, a
- podporuje další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje.
V roce 2000 byla na základě uvedeného zákona přijata Státní koncepce environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty (EVVO) pod gescí MŽP a byla uzavřena spolupráce v této oblasti s MŠMT. V této souvislosti se také začala i v řadě škol rozšiřovat zkratka EVVO přestože zákon pro oblast škol přímo hovoří o „environmentální výchově ve smyslu udržitelného rozvoje“ a neuvažuje v této oblasti o osvětě, takže ve školství logicky stále platí zkratka EV (tj. environmentální, popř. šiřeji ve smyslu udržitelného rozvoje pojaté ekologické vzdělávání – viz příloha Vývoj formální EV).
Ve školství v souladu s uvedeným zákonem (a následnými Akčními plány) byly aspekty EV v celostátním měřítku ve školství uplatněny takto:
- byly zohledněny při tvorbě všech RVP(tj pro předškolní výchovu, ZŠ, gymnázia i SOŠ),
- bylo přijato opatření k podpoře práce školního koordinátora EV; vyhláška č. 317 z 27.7.2005 O dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, kde byly stanoveny podmínky pro studium k výkonu specializovaných činností v oblasti EV (tedy pro školního koordinátora) a následně v Zákoníku práce byl stanoven jeho funkční příplatek podle § 133 ve výši 1000 - 2000, - Kč měsíčně po absolvování studia.
V návaznosti byl význam komplexního pojetí EV i odborného a metodického proškolení školních koordinátorů EV pak znovu zdůrazněn v novelizovaném Metodickém pokynu ze dne 27.října 2008 pod č.j. 16745/2008 – 22 (viz samostatná příloha)
Formální (školní EV ) má v naší zemi dlouhou tradici – viz samostatná příloha Vývoj formální EV v ČR.
Mnohé školy využívají hojné kontakty se středisky EV, což vedle pozitivních zkušeností občas vede, bohužel, i k přesvědčení, že se EV (tedy EVVO) odehrává především v těchto střediscích, popř. při návštěvě jejich pracovníků ve školách. Takové případy samozřejmě nepřispívají ke skutečným cílům formativní EV.
V této souvislosti je třeba připomenout i velmi důležitý mezinárodní dokument, k jehož přijetí se naše školství zavázalo a který rovněž charakterizuje specifické úkoly formálního, neformálního a informálního vzdělávání – tím je:
- STRATEGIE PRO VZDĚLÁVÁNÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ EVROPSKÉ HOSPODÁŘSKÉ KOMISE OSN (UNECE)
přijatá na Zasedání na vysoké úrovni ministerstev školství a životního prostředí ve Vilniusu v březnu 2005
Záměrem tohoto dokumentu bylo:
„podpořit členské státy Evropské hospodářské komise OSN (UNECE) aby rozvíjely a zpracovávaly VUR do svých formálních vzdělávacích systémů ve všech relevantních předmětech a do neformálního a informálního vzdělávání.“
Strategie VUR přijatá ve Vilniusu charakterizuje 3 základní oblasti (‚stejně jako Strategie rozvoje vzdělávání ČR do roku 2020)
- Formální oblast, která postupuje podle určitých společensky přijatých pravidel v určitých strukturách; u nás např. podle jednotlivých RVP pro navazující stupně a typy vzdělávání i programů ve vyšších formách vzdělávání a v oblasti dalšího celoživotního vzdělávání.
- Neformální oblast VUR představuje velmi důležitý společenský nástroj k doplňujícímu působení na děti a mládež, zejména v mimoškolní oblasti. Uskutečňuje se převážně ve volném času prostřednictvím různých zájmových, informačních, konzultačních a vzdělávacích středisek, organizací a institucí, podniků, médií apod.
- Informální oblast VUR pak vyplývá z přímých kontaktů jedince s prostředím - tedy s přírodou, s prostředím vytvořeným člověkem i z mezilidských vztahů. Provází formální i neformální oblast, a podle možností je účelné pro ni navozovat vhodné situace.
Dále se v tomto dokumentu uvádí:
„Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) se stále vyvíjí jako široký komplexní pojem zahrnující vzájemně propojené environmentální, ekonomické a sociální otázky.“ „Environmentální vzdělávání by se proto mělo rozvíjet a doplňovat o jiné oblasti vzdělávání, a to integrujícícm způsobem směřujícím ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj.“
Závěr:
Portál Edurama přispívá k realizaci záměrů Strategie vzdělávací politiky ČR v oblasti formálního vzdělávání jak obsahovým pojetím úkolů, tak i pozorností k osobnostnímu rozvoji žáků, jejich výchově k aktivnímu občanství. Přispívá k realizaci všech aktivit, jejichž potřebu uvádí Strategie digitálního vzdělávání, a to jak ve vztazích k žákům, tak i k pedagogům. Úkoly propojují přírodovědné a společenskovědné, globální i lokální přístupy, zabývají se jak minulostí tak budoucími perspektivami, zdůrazňují mezioborové souvislosti , podněcují zájem žáků o samostatné získávání a využívání informací. Důrazem na postupné rozvíjení myšlení v souvislostech (na „ekologické přístupy“) pomáhá vytvářet předpoklady pro udržitelnost rozvoje, a tak plní záměry Strategického rámce ČR 2030.
Portál Edurama zcela navazuje na požadavky zákona 123/98Sb., protože rozpracovává obsah environmentálního vzdělávání ve smyslu udržitelného rozvoje (tj. stručněji označovaného jako „ekologické vzdělávání“ -EV) pro formální oblast v souladu s platnými Rámcovými vzdělávacími programy (RVP) pro jednotlivé stupně školské soustavy i pro jednotlivé vzdělávací obory. Vyhovuje i tím, že věnuje velkou pozornost metodické podpoře pro učitele tím, že pro učitele jsou ke všem úkolům k dispozici odkazy na klíčové pojmy RVP, vzorová řešení úkolů, různá metodická i další doporučení.
Odpovídá tedy i doporučením důležitého mezinárodního dokumentu v této oblasti.